lumici-vlci.cz

lumici-vlci.cz
lumici-vlci.cz

O lumících


...zde jsme si neodpustili pár slov o našem nejmilejším smečkovém zvířátku - tedy lumíkovi...

Legenda o lumících


1.jpg
Často jsou zaměňovány druhy lumík, lumek či lumčík. V prvním případě se jedná o hlodavce, zatímco v případech zbylých o zástupce z říše hmyzu, kteří jsou velmi prospěšnými při likvidaci dřevokazných larev. Lumíka jsme si vybrali z mnoha důvodů. Za prvé je to samozřejmě jejich milé vzezření:-). Avšak nejen to. Lumíci jsou zvířátka známá na celém světě.. a to svými údajnými masovými sebevraždami, kdy se vrhají ze skal do studených moří.
Stará inuitská legenda o lumících vypráví jako o ochráncích míru. Bůh severu údaně lumíky vyvolil jako oznamovatele příchodu konce světa. Předpověděl, že až se v severních krajích lumíci přemnoží, tak právě tento rok bude také posledním rokem země.
2.jpg
Avšak lumíci měli v srdci spoustu lásky k světu a proto se s ním sami dobrovolně loučili, když páchali hromadné sebevraždy... aby zachránili svět a jeho obyvatele! Lumíci tedy zachránili a podle legendy dodnes zachraňují svět, ač je to stojí vlastní život.

Dnes je již naštěstí přírodovědeckými výzkumy dokázáno, že lumíci ve skutečnosti vůbec žádné sebevraždy nepáchají. Že jsou často viděny celé lumičí kolonie jak se vrhají z útesů do moře je sice pravda, ale zdá se, že lumíci dobře vědí, že je pod nimi voda, a také že umí plavat :-).

O lumících


3.jpg
Lumík je obecné označení pro několik rodů hlodavců: Dicrostonyx, Lemmus, Myopus a Synaptomys.
Jsou malí, obvykle žijí na Arktidě nebo v její blízkosti, v tundře. Spolu s hraboši a ondatrami spadají do podčeledi hrabošovití (také známé jako hraboši), která tvoří část největší skupiny savců současnosti, čeledi myšovití. Tato čeleď zahrnuje rovněž krysy, myši a křečky.

Popis a místo výskytu

Lumíci váží od 30 do 112 g a jsou asi 7–15 cm dlouzí. Obvykle mají dlouhou, hebkou srst a velmi krátké ocasy. Jsou to býložravci, většinou se živí listy a výhonky, trávou a především rákosím, ale také kořínky a hlízami. Stejně jako u ostatních hlodavců rostou jejich řezáky postupně a umožňují jim přežít na mnohem drsnější potravě než by jinak bylo možné.
Lumíci nepřezimovávají přes krutou severskou zimu. Zůstávají aktivní; hledají potravu tím, že hrabou ve sněhu a využívají trávy, kterou si předtím uštípli a uskladnili. Jsou od přírody samotáři.

Chování

Chování lumíků je v mnoha směrech podobné jako u ostatních hlodavců, kteří procházejí pravidelnými populačními boomy a pak se rozutečou všemi směry, aby našli potravu a úkryt, který jim jejich přirozené prostředí nemůže poskytnout.
4.jpg
Lumíci ze severního Norska jsou jedním z mála obratlovců, kteří se rozmnožují tak rychle, že jejich populační výkyvy jsou chaotické, spíše než aby sledovaly lineární růst k současnému množství nebo pravidelně oscilovaly. Není známo, proč populace lumíků prožívá takovéto výkyvy přibližně každé čtyři roky, předtím než spadne k téměř vyhynutí.

Zatímco po mnoho let se věřilo, že populace zhoubných lumíků se mění s populačními cykly, nyní došlo k několika zjištěním, na základě kterých se předpokládá, že populace predátorů může být mnohem úžeji zahrnuta ve změnách v populaci lumíků.

5.jpg
Zimu přežívají v norách vyhloubených ve sněhu, který jim tvoří izolační vrstvu a chrání je před predátory. Aby se jim ve sněhu lépe hloubilo narůstají jim na předních packách delší lopatkovité drápky.

Mýty a mylné představy

Mylné představy o lumících trvají několik staletí. Ve 30. letech 16. století geograf Zeihler ze Štrasburku předložil teorii, že lumíci padají během bouřek z oblohy a pak náhle umírají, když na jaře roste tráva. Tato teorie byla vyvrácena:-).

Mnoho lidí se domnívá, že se lumíci při migraci dopouštějí masových sebevražd. To však není to pravda. Mýtus masových sebevražd u lumíků je starý několik staletí a byl zpopularizován řadou faktorů.

6.jpg
Lumíci jsou hnáni silnými biologickými touhami a začnou migrovat ve velkých skupinách, pokud se výrazně zvýší hustota jejich populace. Lumíci umějí plavat: mohou se tedy ve snaze najít nové působiště rozhodnout přeplout řeku či rybník. Příležitostně, a především je to případ norských lumíků ve Skandinávii, se velká migrující skupina dostane na útes nad oceánem. Zastaví se, ale nakonec je pohlavní pud donutí skočit z útesu a plavat – někdy pak zemřou vyčerpáním. Lumíci jsou také často nahnáni do moře a tím pádem se více a více lumíků objevuje na pobřežích.

Mýty v umění

V roce 1955 nakreslil Carl Barks dobrodružný komiks s názvem Lumík s přívěskem. Tento komiks, který byl inspirován článkem v National Geographic z roku 1954, ukázal velké množství lumíků skákajících z norských útesů.

Ještě větší vliv na utvoření tohoto mýtu měl Disneyho film z roku 1958 s názvem Bílá divočina, v kterém se zdá, že stopáž ukazuje masové sebevraždy lumíků. Celá sekvence „masové migrace“ a údajné sebevraždy je falšovaná a nafilmovaná výlučně s lumíky z domácího chovu. Z několika desítek lumíků odkoupených od dětí Inuitů vytvořila kamera iluzi masové migrace. Pro samotnou scénu sebevraždy byly lumíci dopraveni na převislý útes na břehu řeky a nahnáni přes převis.Tento film vyhrál Oscara jako nejlepší dokumentární film.

Arthur C. Clarke v povídce Posedlí vysvětluje chování lumíků jako pozůstatek vlivu mimozemské parazitické entity, která je před miliony let chybně zvolila jako hostitelský druh s největším vývojovým potenciálem.

Pro asociaci s tímto zvláštním chováním, je sebevražda lumíků často užívaná jako metafora v souvislosti s lidmi, kteří přijímají nekriticky všeobecný názor s možnými nebezpečnými nebo fatálními následky. To je také téma videohry Lemmings, ve které se hráč pokouší zachránit bezhlavě pochodující hlodavce od cesty za smrtí.

Zdroj: cs.wikipedia.org, zoologi.no, biolib.cz, fincech.cz, darwin.museum.ru, visualphotos.com, flickr.com a Koláček :-)

7.jpg
8.jpg












10.jpg